Projdi se v mých botách

se obvykle říká v situacích, kdy chceme někomu sdělit, že to nemáme zrovna jednoduché a touto větičkou, dáváme možnost dotyčnému, aby si jednou zkusil to, čím se my zabýváme denně. Žádný člověk to nemá lehké. Ať už ve svém zaměstnání, nebo v rodině, či dokonce v životě celkově. Každého z nás čas od času potkávají nesnáze, kterým musíme čelit a je jich o to víc, čím více jsme laxní vůči světu i životu. Neberme život na lehkou váhu, nechovejme se lehkomyslně a nekomplikujme zbytečně svým chováním životy druhých. Nedávno jsem vysvětloval jedné pubertální dívence, že život není jednoduchý, přestože navenek to u některých lidí tak může vypadat. Za pohodlným životem je spousta práce, snahy a všelijaké činnosti. Svou vlastní pílí, svýma vlastníma rukama, svou vlastní hlavou, určujeme výšku standartu toho, jak a kde budeme dál žít. Čím lepší život chceme mít, tím víc musíme vynaložit práce, snahy i energie. To, co vypadá jednoduše, jednoduché být zrovna nemusí. Mnohdy vlastně ani není.

Takže. Když za mnou přijde nějaký fňukálek, případně fňukna a začne si stěžovat na svůj utrápený život. Brečí, jak ho nikdo nemá rád, jak je těžké udržet vlastní existenci, otvírá se mi kudla v kapse, pění mi krev a zlostná slova se mi derou z úst ven. Nestěžuj si, že máš špatně. Co vlastně děláš pro to, aby ses měl líp? Podívej, já mám dvě a někdy i tři zaměstnání a to jen proto, abych se měl tak, jak se mám nejen dnes, ale i zítra. Myslím na svou vlastní budoucnost, spořím si na dobu, kdy už nebudu schopen pracovat. Nehodlám se spoléhat na tzv. státní balíčky penzijního zajištění občanů. Protože to, co bych si naspořil do nějaké společné kapsy našeho státu, mi kdykoli a kdokoli může sebrat a pak, až budu peníze potřebovat se dozvím, že i přes svoje mnoholeté spoření a ukládání těžce vydřených peněz, na tom účtu není nic, protože se ve vládě usnesli a rozhodli, že tyto penzijní fondy použijí na jiný účel, než k jakému byly původně určeny. Legální a zákonná krádež za bílého dne.  Už několikrát se to stalo a pořád se ještě nikdy nikdo spravedlnosti nedovolal. Takže svůj vlastní pot, konvertovaný na peníze, mám uložen v podobě, která se nemění ani vlivem inflace, nebo krize a která nemá s Českou politikou ani republikou nic společného. Zajištěnou budoucnost mám na 150%. Chovám se stejně, jako se chovají vládní představitelé tohoto státu. Pouze rozdíl je v tom, že já nikoho neokrádám. Nechtějte vědět, kolik českých politiků má ulité peníze  v cizině v nějakých těch finančních listinách atp.

Co jste dosud

nevěděli se dozvíte tady a pokud už toho víte tolik, že byste mohli svoje postřehy, poznatky a zkušenosti publikovat, udělejte to třeba teď a tady. Možná máte teorii, která se přečtením některých mých názorů, jenom potvrdí a budete to sdělit ostatním, kteří mají dosud zkreslené nebo neúplné informace.

Super boty s jehlových podpatcích

   Rozhodně musím předně odmítnout stále ještě vžitý názor (nejen starší generace), že žena na podpatcích chodí pouze prostitutky a jim podobné existence. Žena na vysokých podpatcích, je podle mého názoru osobnost, která má svůj cíl pevně stanoven a jde si za ním.

   Kdykoli vidím ženu jdoucí na vysokých podpatcích, podívám se, jaké střevíčky zdobí její nohy a jak v nich umí jít. Následně se podívám v čem je oblečená a jaký to na mne udělá celkový dojem. Když uznám, že její celkový outfit je vzhledný a to jak barevně tak i stylově, prohlédnu si i její obličej, který by měl korespondovat se stylem oděvu. U ženy je důležitý dokonalý make-up, který by ovšem neměl být přehnaný.  Nejsem typ muže, jenž má tendenci se ihned seznamovat, jsem spíše odměřený vůči ženám celkově. Přitom nic proti nim nemám, naopak, velmi je obdivuju.
Je mnoho žen, které nosí překrásné boty s vysokými podpatky. Zato těch, které na nich umí chodit je skutečně pramálo, a včetně těch, co se umí dobře a stylově obléknout.  Přitom nerozlišuji, zda to je sexy štíhlá a mladá žena nebo silnější až korpulentní dáma. Pro mě je důležité, zda se žena umí vhodně obléknout, obout a především, zda dokáže svou ladnost i krásu dát najevo bez sprosté vyzývavosti a zda nepřehání v kombinaci barev, stylů atd.

Připadá mi, že je spousta takových žen (ovšem ani muži nejsou výjimkou), nemajících schopnost kombinovat barvy a sjednotit styl svého oblečení. Jakoby neznaly současnou módu. Asi nevědí, že všechno čím se člověk zabývá, co dělá nebo chce dělat, se musí nejprve naučit. Od oblékání až po chůzi na jehlových podpatcích. Je to stejné, jako se zručností, chcete-li – šikovností.

Někomu je zručnost vrozená a cokoli začne dělat, jde mu takřka samo od ruky. Naopak jiným, ač by se snažili sebevíc, se prostě to samé dařit nebude, nebo jen s velikými obtížemi a při vynaložení spousty energie.

Stejné je to i s chůzí na vysokých podpatcích.

   Chůze na vysokých podpatcích se musí učit a trénovat. Časově je to velice náročné, zvlášť, pokud fyzické dispozice jsou minimální. O to je potom těžší. Každý krok musí být proveden s rozmyslem a jistou přesností. Jen tak se vžije do podvědomí a posléze budou kroky prováděny automaticky. Tělo si musí vytvořit návyk na jinou pozici chodidel, kolen i zad. Při výuce je nutno kontrolovat každý krok, aby se vytvořila „automatika“, která už není prováděna kontrolovaně a vědomě. Je to podobné, jako s udržováním rovnováhy při jízdě na kole. Z počátku, bylo také nutno kontrolovat udržení stability, aby se předešlo pádu na zem. Když si tělo zvyklo, mozek už nemusí vědomě kontrolovat rozložení váhy při jízdě. Vytvořil se tzv. „NAUČENÝ AUTOMATICKÝ NÁVYK„.

Automatický návyk – co to je?

Automatický návyk, je činnost, kterou provádíme bez zaváhání a vědomé kontroly toho, co jsme se dříve naučili a denně se tím zabýváme.
Například:

  • Udržování rovnováhy při jízdě na kole
  • Dýchání při plavání ve vodě
  • Běžná chůze
  • Řazení rychlostního stupně při jízdě automobilem
  • Klasický tanec
  • a jiné

Dále

Nejdůležitější prvky

 – Desatero úspěchu:

  1. Motivace – pouze s opravdovým rozhodnutím a neomezeným odhodláním dosáhneme úspěchu
  2. Dokonale se lze naučit pouze to, co se opravdu naučit chceme, včetně uvědoměním si složitostí a komplikací při získávání teoretických informací a při aplikaci praktického cvičení/testu   

    Zdar – Nezdar

  3. Největší síla je v odhodlanosti dokázat dosáhnout kýženého cíle.
    Následná radost z úspěchu je odměnou, která se dostaví až po zvládnutí teorie i praxe
  4. Nenechat se odradit prvním neúspěchem nebo něčí kritikou.
  5. Zvolit si nejvhodnější způsob a nástroje pro učení a trénink
  6. Uvědomění si časových i fyzických nároků
  7. Najít někoho, kdo má stejný cíl a učit se společně s ním – („Ve dvou se to lépe táhne„)
  8. Těšit se na další „lekci“
  9. Fyzická zdatnost a dispozice
  10. Talent – aspoň malá pravděpodobnost talentu – jako při tanci

Ve všech zmíněných bodech platí jediné pravidlo. Snažit se o dosažení naprosto dokonalé přirozenosti. Protože pokud by chůze na podpatcích nebyla přirozená, nelze hovořit o úspěšném zvládnutí ani jediného výše uvedeného bodu. Neříkám, že naučit se chodit na vysokých podpatcích je nemožné, naopak. Možné to je, i při těch nejmenších fyzických možnostech (anatomie chodidel), avšak lehké to není. Lehce to jen vypadá, když okolo projde ladným krokem žena, která naprosto zvládla veškeré potřebné.

Projdi se v mých botách

To se říká někomu, kdo kritizuje jiného člověka aniž by věděl, že tento vynakládá spoustu úsilí k tomu, aby dokázal aspoň to a v takové kvalitě (které je maximálně schopen), co někdo jiný zvládá s naprostou bravurou a přehledem. Důvodů je mnoho, proč jsou někteří z nás méně schopní, zdatní nebo šikovní. Nebudu se zde vypisovat, jistě si každý dokáže domyslet o o čem je řeč. Ne každý totiž denně slaví úspěch své činnosti, bohužel. Kdyby tomu tak bylo, byla by naše společnost (rozuměj civilizace) vyspělejší a možná i inteligentnější, než tomu je v současnosti. Každý nemůže být vědec, vynálezce, lékař nebo jenom inženýr. Protože schopnosti kohokoli z nás jsou limitované. Co je snadné pro jednoho, jiný bude zvládat s velkými obtížemi nebo vůbec. Kupříkladu já nedokážu sestavit jakýkoli plastový model, ale zato umím jiné věci, které modelář nezvládne nikdy. V nadpisu jsou vlastně velmi zkráceně vyjádřeny životní emoce, situace nebo libovolná (ne)schopnost kohokoli z lidí. Každý máme své osobní potíže, problémy, radosti a starosti, které pro někoho mohou být nepochopitelné a možná až komické. Určitě nebudu sám, kdo může každému říct „Projdi se v mých botách“. Rozhodně nemám na mysli boty skutečné, 🙂 ale jenom ty pomyslné. Asi těžko bych kohokoli přiměl (ani bych to neudělal), aby prošel v mých botkách, to ani náhodou. Snad jen s jedinou osůbkou bych to prubnul pokud by existovala, ale to je už o něčem jiném a to rozhodně sem nepatří 😀

   
 
 
     

... a váš názor? Určitě máte něco, co byste k tomu chtěli říct. (https://highheelsexpert.wordpress.com/2015/11/08/jak-napsat-komentar/)

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s