Pánská móda vs. Dámská móda

Vážně netuším zda je to spravedlivé. Už před dlouhým časem jsem se zmiňoval o tom, že naše dámy mají mnohem více možností s ohledem na výběr oblečení i obuvi. I kdyby žena měla milion možností zkombinovat své stávající oblečení ze svého šatníku, pořád bude tvrdit, že nemá co na sebe. I kdyby měla tisíc párů různých střevíčků, kozaček a nazouváčků, přesto bude nešťastná, že nemá v čem jít ven. Prostě jsou to ženy a mají své vlastní vrtochy, nálady a především potřeby. Tedy, ne že by jsme my muži byli jiní, jen to tak nepřeháníme. V šatníku nám stačí dva obleky. Jeden na pohřeb (ne ten vlastní) a druhý pro úplně jinou slavnostnější příležitost. Jedny botasky a jedny polobotky, možná i jeden pár sandálů na léto. Maximálně 4 košile, několik triček, sedmero trenýrek a stejný počet párů ponožek, pravidelně doplňované novými.

Potřeby ženy a muže se naprosto jasně poznají při balení věcí na dovolenou. Chlapík sbalí jeden středně velký kufr a může odcestovat s vědomím, že si velmi dobře vystačí s tím, co si do kufru dal.

Kdežto žena (nejsem nikterak zaujatý a vím, že ne všechny takové jsou), zabalí tři nadměrně veliké kufry. Make-up a parfémy v jednom kufru. Ve druhém jenom boty a oblečení se snaží vlisovat do třetího kufru. Přitom pořád tvrdí, že si bere opravdu jen to nejnutnější. Nakonec to dopadne tak, že v cílové destinaci navštíví hned po příjezdu nějaký butik, protože ….. „nemá co na sebe“.

Tak to jen tak pro úvod.

Je úplně fuk, jaký obchod navštívíte. Jestli GATE, FASHIONS BUTIQUE nebo jiný módes róbes. Jsou-li v prodejně dvě oddělení – pánské a dámské, už na první pohled vidíte, že to ty holky prostě mají pestřejší a bohatější. Vzory, barvy, styly, extravagance a spousta dalších přívlastků, v nichž se vášnivě přehrabují, zkouší, srovnávají a kombinují.

O to, o co mají dívky větší výběr, o to to mají muži ve svém oddělení jednodušší. Tmavé nebo světlé obleky, jednotvárné košile (všechny stejného střihu), ve stejném slohu i kalhoty. Je libo bundu? Není problém. Bez ohledu na materiál a velikost, všechny vypadají téměř stejně. Potřebujete boty? Také bez problémů. Sportovní drahé značkové nebo levné značkové, vlastně je to jedno. Stejně nevydrží déle než jednu sezónu. Nebo radši společenské případně vycházkové? Ono je to vlastně taky fuk. Oba typy mají podobný vzhled a stejné užití. Takže – je to víc o ceně, než o výběru konkrétního stylu nebo modelu. Proto za oblečení i boty muži ušetří spoustu peněz, kdykoli jsou nuceni na sebe si něco koupit. Jednou za rok?

 

Co se mužské – tedy pánské garderóby – vlastně veškeré pánské módy týče, musím přiznat jediné. Ať už si muž vybírá kalhoty, košili nebo boty, pořád se jedná o jediný střih. Mužské oblečení se liší pouze v účelu, k němuž je především určeno. Volnočasové, sportovní nebo společenské. Jen těžko se najdou odlišnosti ve stejných účelových stylech, povětšinou se jedná o detaily, případně materiál. Ruku na srdce, kdo z nás rozezná rozdíl mezi šifonem, bavlnou nebo polyesterem? Pokud nemám zapalovač nebo sirky, tak to nepoznám. Ze svého dětství si pamatuji jenom to, že mě moje maminka s babičkou nutily chodit v tesilových kalhotech. Kousaly mě a štípaly tak, že jsem z toho šílel. Kdykoli jsem měl tesilky na sobě, byl jsem středem zájmu svých spolužáků a jejich „vtipných“ poznámek. Ve třetí třídě jsem se matčině vkusu vzepřel a odmítl jít do školy v tesilkách. Od té doby jsem nosil mnohem přijatelnější a nepoměrně pohodlnější manšestráky (taková ta vroubkovaná látka) o několik let později, jsem dostal své první džíny. Byly z Tuzexu a vydržely mi fakt dost dlouho a to díky mojí šikovné babičce, která mi je spravovala záplatami. Čím víc záplat, tím víc jsem byl „modernější“ 🙂 .

 

Ohledně bot, je to naprosto stejné. Sportovní, vycházkové a společenské. To, co dnes muži v obuvi kupují, není ani hezké, ani vkusné natož choditelné. Pánská obuv postrádá šmrnc, temperament, odraz osobnosti, no a o sexeapelu radši psát ani nebudu. Jak jste napsal. Je obrovský rozdíl v porovnání nabídky dámské a pánské obuvi. V prodejně je šest regálů s dámskými střevíčky všemožných stylů, tvarů i barev. Holky si mohou vybrat jednoduché bez ozdob nebo zdobené a i z toho si ještě mají možnost vybrat jestli dají přednost řetízkům, nýtkům, pyramidkám, korálkům, štrasovým kamínkům a spoustě dalším a dalším ozdobičkám a detailům. Neumím si představit chlapa v polobotkách na špici a patě ozdobených řetízky a nýtky (neznamená, že když jsem to neviděl, nebo že si to neumím představit, že to neexistuje). Líbí se mi kozačky westernového stylu – zvané „koně“. Ovšem ty, které se mi líbí prostě v regálu s pánskými botami nenajdu. Klasika hnědé „pálené“ v kombinaci lisovaného a výšivkového ozdobného ornamentového vzoru a samozřejmě s klasickým westernovým zkoseným podpatkem vysokým 8 – 12 cm. Tyhle boty mám šanci koupit pouze v dámském oddělení. Někdo může namítnout, že je mohu koupit na internetu. Pravda.

 

Jenže – každý nákup obuvi (nejen), je jako sázka v loterii. Mám velikost 40 (EU) tj. 26,5 cm. Prostě klasika. Pokud se budu držet mé velikosti a věřit, že prodejce nabízí správnou velikost, spláču nad zakoupenými botami. Klasická 40 (EU) prostě už neexistuje. Je to spíš 39 a dokonce v ojedinělých případech i 38!. Nezbývá než kupovat tam, kde mají velikostní tabulku v mezinárodních označeních velikostí, včetně cm. Pak je to mnohem jednodušší, ale i tak se občas stává, že přijde poštou úplně jiná velikost. A to i u českých e-shopů.

 

Takže výhodu mají ti, kteří se spokojí s nabídkou kamenných obchodů ve svém okolí. Kupovanou obuv si v klidu vyzkouší a hotovo. Avšak co mají dělat ti, kteří chtějí být sami sebou? Chtějí si udržet svůj vlastní styl? A je jedno, zda se jedná o muže, ženy nebo muže kráčející na podpatcích. Styl je styl, ojedinělost je ojedinělost, „a když tu koprovku nechci, tak ji prostě žrát nebudu“. To radši zemřu hladem.

 

A stejné to mám s vysokými podpatky a nakonec i s ženami. Mám-li si vybrat mezi netolerantní sexy blondýnou (pouze příměr) a vysokými podpatky, volím vysoké podpatky. Už nemám chuť se rozmnožovat a kvůli tomu, abych se s někým stále přel kvůli hloupostem, ženu skutečně nepotřebuji. Vystačím si s podřízenými ve firmě.

 

Nyní všeobecně a pro všechny:

Pravda je, že se řady high-heels mužů, rozšiřují. Jen mi je líto, že se mnozí skrývají v řadách homosexuálů, přestože sami jimi nejsou. Možná je to tím, že homosexualita byla společnsky přijata celkem důstojně a homosexuál na podpatcích je i společensky přijatelnější, než heterák na jehlách. Pánové, uvědomte si jedno. Veškerá Vaše nejistota, obava případně strach z urážek, posměchu a ponížení, je jen a pouze ve Vaší hlavě a ve Vašich myšlenkách. Uvědomte si, že spousta lidí má spoustu jiných starostí a nějaký muž na podpatcích pro ně nic neznamená. Ano, najde se pár jedinců s nataženým ukazovákem a hlasitým pokřikem. Jsou to chudáci, jejichž otec je trestal za jakýkoli projev své vlastní osobnosti a vůle, který se byť jen trošku odkláněl od tzv. „pravého chlapáctví“. Rozhlédněte se okolo sebe. Každý člověk má svoje libůstky společensky více, či méně přijatelné. Možná zrovna Váš soused si tajně kupuje dámské kalhotky a doma si zkouší, jak mu sluší a možná v nich chodí i do práce. Třeba Váš kolega a kamarád v práci nosí boty na podpatku a má úplně stejný problém jako Vy. Má strach z opovržení. Všechno je to zbytečné. Buďte jací jste, jedineční, styloví a stůjte za svými názory i přesvědčením. Jen tak dokážeme, že jsme běžní lidé. Hlavně dbejte na styl, vkus a kombinaci toho, co nosíte a v čem chodíte.

 

Pokud i tak a přes všechno, co jsem napsal výše, máte pořád stejné myšlenky a představy o negativní reakci ostatních lidí na Vaše podpatky, zkuste toto:

 

Pořiďte si dlouhé kalhoty. Dlouhé tak, že i když budete stát na špičkách, budou sahat až na zem. Noste je vždy, když budete mít vysoké podpatky. Jestli Vám podpatky klapou, vyměňte je za gumové. Nejlepší jsou klínové podpatky. Tolik neklapou a nikdy se Vám nestane, že zůstanete trčet v kanálové mřížce nebo rohoži v Tescu, Albertu, BauMaxu, OBI aj. Klínový podpatek nezlomíte a v případě nutnosti můžete jít i ráznějším krokem. K tomu ty dlouhé nohavice, zakryjí podpatky bot a pouhé špice nikoho neoslní. Perfektní na podzim, zimu i na jaro. No a pokud se neotrkáte během těchto tří období, tak Vám v létě nezůstane jiná možnost, než obout hnusné pánské pantofle, sandály a co já vím, jaké ještě platfusky.

 

Bohužel, žijeme ve světě, kde tolerance a pochopení individuality do jisté míry chybí. Pokaždé se najde někdo, kdo bravurně zvládne zkazit i tu největší radost nebo nejlepší náladu. To je asi ta kýžená demokracie. Co naplat, jedinečnost a individualita jsou jedinečné a čistě individuální, a nelze pro ně vymyslet jednoznačnou definici, která by souhrnně popsala všechny ne/možné lidské povahy v jediné větě nebo jediném odstavci.
Neupírám právo kohokoli na vlastní názor. Snad neexistuje osoba (mentálně zdravá) bez vlastního názoru. Ale proč ho projevovat vulgárním způsobem s cílem někoho ponížit, případně úplně zesměšnit nebo znemožnit? Hrdost a čest je to nejcennější, co ve svém životě máme a co si musíme ze všech sil chránit i bránit. A je opravdu úplně jedno, kdo a jací jsme, v čem kráčíme nebo jak vypadáme.

 

Znovu opakuji pro všechny odpůrce, pohybujeme se v právní společnosti. Co není zákonem omezeno nebo přímo výslovně zakázáno, je povoleno v celém rozsahu. Svou chůzí na podpatcích nikomu nečiním příkoří, škodu, neničím životní prostředí o nic víc než ostatní, neubližuji nikomu dalšímu na zdraví, nikoho neohrožuji ani neomezuji. To, že se to někomu nelíbí a dotýká se jeho chápání, není můj problém ani přestupek, natož trestný čin. Jsem plně svobodný člověk uznávající autoritu základních zákonů, takže se jako svobodný člověk chovám a žiju podle svého nejlepšího uvážení. Mravně, čestně a nekonfliktně. Vinu nesou ti, kteří se chovají útočně nebo agresivně. Naštěstí, takových lidí moc není.

 


Opakujte si:

  • Mám co chci, a co potřebuji.
  • Vlídnost oplácím vlídností, laskavost laskavostí.
  • Hrubostí si nevšímám, blb mě nedokáže rozhodit.

 

Podle toho, co mi chodí na mail a co mi občas někdo napíše sem, nejsem jediný mající štěstí na přívětivé prodavačky v obuvi. Normální přístup, absolutně profesionální chování personálu v obchodech je pro zákazníka/ci motivem pro opětovnou návštěvu. Líbí se mi, že ty holky mě berou úplně normálně. Přestože jsem muž, přestože se po prodejně procházím v lodičkách, které hodlám koupit. Neváhají přispět radou, odpovědí na dotaz, nabídkou lepšího modelu střevíčků. Koneckonců, jsem platící zákazník a mnohým prodavačkám došlo, že jejich mzda se odráží v prodaném zboží, ať už je kupujícím žena nebo muž. Čím víc prodají, tím větší má prodejna bonusy, profit i lepší nabídku. Takže i jejich výplata je tím pádem vyšší. Dokonce jsem se setkal s jistou slevičkou na šněrovací lodičky. Nestalo se to sice u nás, nýbrž za hranicemi, kde jsem se svými nákupy také celkem dost známý. Tehdy jsem kupoval lodičkové kotníkovky se šněrováním. Původní cena byla 65 Eur a prodavačka mi odečetla 5 Eur. Střevíčky nebyly v žádné slevové akci, dokonce neměly ani vadu, ale prodavaččina slova mě hned uvedla do obrazu. V němčině pronesla „Cena jen pro vás“ (Nur fuhr sie preisse). Usmála se a do krabice mi ještě vložila plátěnou tašku se jménem obchodu. Málem jsem si rozbil hlavu o pult, jak jsem se jí snažil co nejuctivěji poděkovat. Přestože mne zajímal důvod slevy, neptal jsem se, protože německy se umím jenom najíst a vyspat.

Jsem toho domnění, že největší tržby v obchodech s dámskou obuví děláme my, High Heels muži. Nevím jak komu z vás, ale mě se občas stává, že se mě nějaká zákaznice ptá – úplně cizí žena, na kozačky nebo lodičky, které jsem si zrovna zkoušel. Jestli jsou pohodlné a jak se v nich chodí. Na přijatelnost podpatku a tak podobně. Doslova ze mě tahají rozumy, jako bych to věděl lépe, než ony samy. S jednou paní jsme si zkoušeli stejné sandálky – tedy, stejný model, jen v jiné velikosti. Prošla kolem mě, otočila se a zeptala se – „Tak co?“ Přitom se mi podívala na nohy. Odpověděl jsem jí, že fain. Dali jsme se do řeči a přitom spolu prošli ještě několik dalších obchůdků. Nic osobního, zato příjemný zážitek. Aspoň pro mě. Z toho vyplývá jediné. Přirozenost bez vnitřního pocitu studu a zatracení, je nejlepší cestou, po níž vám doporučuji kráčet. Nervozita ani ostych není dobrým rádcem. Spíše vás zradí, než pomůže. Je to jako kamarád, kterému půjčíte peníze nebo partnerka, které se snažíte pomoci, podporujete ji v nouzi a stejně je to k ničemu. Ještě se pokouší vás pošpinit pomluvou.
Věřte sobě, dělejte jen to, co je vám milé a co děláte rádi a s láskou. S tím bych pro dnešek skončil. Tak zas někdy. 😉

Napište mi

Napište mi mail

... a váš názor? Určitě máte něco, co byste k tomu chtěli říct. (https://highheelsexpert.wordpress.com/2015/11/08/jak-napsat-komentar/)

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s