Pořád mi to vrtá hlavou …

Pořád mi vrtá hlavou

a nemohu nějak pochopit, kde se v lidech bere ta nenávist nebo chcete-li „zášť “ k jedincům, kteří se nějakým způsobem liší.
Je jedno, zda-li se jedná-

  • o nadprůměrnou inteligenci
  • dovednost
  • přístup k životu
  • myšlení, jako takové
  • nebo jenom neobyčejnou zálibu v netypických oblastech

Při procházení různých internetových stránek, kde se nachází všelijaká diskusní fóra a různé komentáře, jsem nějak dospěl k závěru, že se jedná o blíže neurčitý strach či snad jen obava z toho, aby se ten který trend, názor nebo nějaké prazvláštní nóvum, neujalo. Proč je to v nás tak hluboce zakořeněné. Všude se dočítám, že ten kdo je „nějak“ zvláštní či „jiný“, je buď šílenec nebo úchyl. Poměrně dlouho jsem přemýšlel, co s tím, protože mi takový postoj lidí připadá zcestný a zbytečný. Nakonec jsem dostal nápad a doufám, že bude pomocí a přidají se ke mě podobně „postižení“ lidé. Radost bych měl, kdyby kromě mužů reagovaly i ženy. Protože především jde o záležitost, tak nějak zasahující do jejich sféry z níž mohou čerpat, jen díky vlastním zkušenostem. Potěšilo ba mne, kdyby přispěly svými názory, tipy nebo připomínkami, ale i kritikou. Také proto jsem se rozhodl – po delším zvažování, publikovat tento článek.
Svou inspiraci jsem našel v seriálu Sex ve městě (angl. orig. název – SEX IN THE CITY). Předpokládám, že většina ví, jaký seriál mám na mysli. Ti kdož nemají představu, ať si informace najdou sami.

Sex ve městě (SEX IN THE CITY)

Kde vystupují čtyři ženy – kamarádky středního věku a otevřeně hovoří spolu o všemožných – ať už vlastních či jinde vypozorovaných problémech, týkajících se sexuality, životních strastech, radostech, partnerských vztazích a mezilidského soužití všeobecně. Hlavní představitelka Sarah Jessica Parker je novinářka a díky i jejím kamarádkám, ji napadají skvělé postřehy a nápady, které publikuje ve svých článcích a později i své knize. Co se mi líbí, je otevřenost k přátelství bez malicherných předsudků. Udržuje si přátelství s homosexuály, transvestity, hovoří s nimi o všem,  a především nemá žádné pochybné předsudky. Ke svým kamarádkám se chová zcela otevřeně a vzájemně se doprovází na všelijaké akce. Dokonce se zdá, že jejich přátelství je neotřesitelné z vnějšího prostředí.


Proč o tom píšu

U nás jsem nikde nespatřil tak pevné a nezlomné kamarádství či přátelství ani mezi ženami, ani muži. Jistě, když se jedná o pivo, mají chlapi jasno. Když se jedná o nějakou zábavičku, holky si spolu vyrazí a říkají tomu dámská jízda. Ovšem takováto přátelství končí ve chvíli, kdy se jeden(a) z nich dostane na lepší pracovní pozici s vyšším finančním efektem, případně získá něco, co oje statním nedostupné.
Závist.
To je to, co mezi námi ukončuje vztahy. Proč tomu tak je? Nevím.
Když nebudu brát v potaz finance, atraktivní zaměstnání, krásu ženy, úspěšnost muže a soutředím se na pouhé zájmy těchto lidé, enelze si nevšimnout, že každý si své koníčky hlídá a tají je před ostatními. Že by strach z konkurence? Ano, jistě, lidé se stejnými zájmy se střetávají, povídají si, předávají si zkušenosti, případně vyměňují své “ úlovky „. Ovšem mimo tuto komunitu, se nijak zvláštně neprojevují. Nepoznáte filatelistu, rybáře, lovce, modeláře, návrháře a to ani kdyby stál hned vedle, ani kdyby se s ním prohodilo několik slov. Mě osobně je to jedno. Každý ať má libovolného koníčka, každý ať si hraje na co chce a s čím chce.

Vezměme jako příklad smyšlenou –


Zpověď pana Otakara

Proč mi spousta lidí okolo mne vmetá do tváře, že chodím v dámských lodičkách s vysokými podpatky? Včetně toho, že jich mám doma víc než nejbohatší modelky světa Kate Moss nebo Linda Evangelista.

Kate Moss in High Hels Fashion Linda Evangelista

Proč na mne pokřikují, že jsem úchylák, buzna, teplouš nebo homouš?! Také jim neříkám, že jsou hlupáci, přestože neví o čem vlastně mluví. Kdyby to věděli, nikdy by mi tak nikdo nenadával. Nikdo by se neodvracel s pohoršeným výrazem v obličeji a nikdo by se neposmíval ukazujíc svým prstem na mé boty. Hned by byl život lehčí, kdyby bylo možné projít městem bez povšimnutí stejně, jako když mám obyčejné botasky nebo polobotky pánského provedení. Nechci kamuflovat vysoké podpatky dlouhými nohavicemi staženými až na zem, nechci shánět speciální obuv, do nichž se lze obout v lodičkách či kozačkách na podpatku, nechci se potulovat po nocích městem a trnout strachy, že mě sbalí první policejní hlídka. Jednak to všechno je ponižující, hloupé a drahé. Za druhé – nesmyslné a zbytečně stresující. Když jsem byl mladší, řešil jsem svou zálibu tím, že jsem do svého šatníku zařadil i dámskou garderóbu, abych si vytvořil jakési mimikry (maskování skutečnosti). Svůj noční stolek i koupelnu jsem dovybavil líčidly, parfémy a jinými dámskými nejen kosmetickými přípravky a prostředky, bez nichž se dnešní žena neobejde. Ale vysvětlujte hostům, komu patří všechna ta kosmetika, oblečení a obuv, když všichni ví, že bydlím sám – bez partnerky. Takže jsem přestal návštěvy přijímat.
Nějakou dobu mi takový život vyhovoval. Ovšem nebylo to úplně šťastné období. Nemusel jsem sice skrývat svoje oblečení, nemusel jsem se přetvařovat ve vlastním bytě, mohl jsem se procházet kdykoli a v čemkoli mě napadlo – od pantoflíčků až po kozačky. Což byla jediná výhoda. Když jsem měl čas, a chtěl jsem si vyjít, precizně jsem se nalíčil, převlékl, obul do jehlovek, sedl do svého automobilu a vyrazil pryč z dosahu přátel a známých. Odjel jsem do nejbližšího velkého města s nákupními středisky, velkými obchoďáky s nábytkem, látkami, oděvy a obuví. Procházel jsem těmito budovami nepoznán, protože můj make-up byl tak velmi zdařilý, že i v zrcadle jsem se těžko poznával. Právě z tohoto důvodu jsem zvolil tento způsob maskování. Nechtíc riskovat prozrazení, že jsem ve skutečnosti muž. Bylo to super, bavilo mne to, jenže mou radost kalila jediná skutečnost. Byl jsem sám a nikomu jsem nemohl říct o svém tajemství. Sklidil bych asi posměch.

Toužil jsem po ženě – přítelkyni, která by mne chápala, nerozebírala a hlavně. Radila by mi, co a jak dělat, jak se pohybovat, jak chodit, jak gestikulovat, abych působil na veřejnosti naprosto věrohodně – přirozeně žensky. Po dlouhém čase jsem takovou ženu našel. Velmi krásná, inteligentní, vzdělaná, vstřícná, chápavá a hlavně rozumná osůbka, která se nesnažila rozebrat mou smyslovou podstatu života a hlavně – neřešící moji zálibu. Našla v tom i jakési zalíbení a jakousi výhodu pro sebe, protože zjistila, že se strašně rád potuluji po obchodech dlouhé hodiny a jsem přitom nejšťastněší tvor na planetě. Přátelství přerostlo v láskyplný vztah. Už nemám potřebu se na podpatcích toulat sám po nocích, nemám touhy utíkat v dámském oblečení do jiného města, protože mi ta moje dala něco, co bych přál každému muži se stejným tajemstvím.

Společně jsme se přestěhovali do velikého města, kde jsme našli nové známé a přátele. Právě díky naší výstřednosti nás berou a neřeší vysoké podpatky na mých nohách. Kdykoli dostanu chuť si koupit boty na vysokém podpatku, vybíráme je společně. Přesto vybíráme takové, které sice mají 12cm podpatek, ale lze je definovat jako pánské, i když pocházejí z dámského oddělení. A doma si oba pěkně klapeme na jehličkách a jsme šťastní. Já i moje překrásná blondýnka. Návštěvy neřešíme, naši noví přátelé jsou báječní lidé a dokonce se nám podařilo je přesvědčit, že kdo chce, může u nás chodit na podpatcích – ať jde o ženu či muže. Máme tak k sobě blíž, než kdokoli jiný. Rozhodně vysoké podpatky nechápeme, jako cosi erotického nebo ujetého, jsou pro nás běžnou domácí nebo vycházkovou obuví. Bohužel, občas venku potkám slabomyslné jedince, kteří si myslí, jak jsou vtipní, když na mne poukazují s posměchem. No, aspoň vím, že nežiju v ráji, ale mezi lidmi s různými názory a inteligencí.

Tak to byl smyšlený příběh, který popisuje část životního období kteréhokoli muže, který se snaží čelit konfrontaci s hloupými spoluobčany. Každý má právo na vlastní způsob života, pokud tím nikomu nezpůsobuje škodu, újmu nebo jiné potíže. Povinností každého z nás, je tyto lidi plně respektovat a vzít na vědomí, že jsou mezi námi. Mám za to, že by bylo hodně nespravedlivé akceptovat homosexuály mající zákonnou možnost uzavřít registrované partnerství a naopak odsuzovat muže v dámské obuvi na vysokých jehlových podpatcích. Přičemž homosexualita, je ve své podstatě proti přírodnímu zaběhnutému trendu (výjimky ovšem existují i u zvířat), kdežto muž na vysokých podpatcích s přírodními zákony nemá nic společného, je to jen naše lidské vnímání něčeho „NETYPICKÉHO“

Proč jsou na sebe lidé takoví, jací jsou …

Mnoho důvodů k zamyšlení.

Být mladá/ý a krásná/ý, není umění.

Umění je, dožít se spokojeného stáří
a přitom si zachovat eleganci těla, svěžest ducha,
veselou mysl a přitom si ještě dělat srandu z přihlouplé mládeže.

Stejně tak:

Být pouze ženou, není dovednost.
Být pouze mužem, také není zrovna obdivuhodné.
Ať už jsme, jací jsme.

Není rozhodně žádným kumštem být žena nebo muž.
Hodně těžké a složité je být tím, kým opravdu jsme.
Tak, jak se vnitřně cítíme.
Jen tak budeme jedineční, pozoruhodní a vlastně šťastní.

Podstatou pozoruhodnosti je,
když muž život vnímá i tak, jak to dokáže jenom žena. – S CITEM
Nebo, když žena umí chápat, jako by byla muž. – S PŘEHLEDEM

O kolik je víc muž mužem, je-li jeho tělo samý sval a šlacha.

Za každým druhý slovem „vole“ a za každou dokončenou větou uplivnutí na zem.

O kolik víc je žena ženou,
je-li hašteřivá, drzá, parádivá a pomlouvačná.

Není zženštilost, když muž pustí z oka slzu stesku a bolesti,
jako není hanbou pro ženu být bez vlasů.

Skutečný muž je pouze ten, který připustí existenci vlastní slabiny,
a pouze opravdová žena z ní dokáže vytvořit jeho přednost.

Rozhlédněte se kolem sebe.
Pohlédněte, kolik hrubých, neomalených a nevychovaných
lidí okolo vás je. Je to váš soused? Sousedka? Někdo z rodiny?
Přátel? Nebo snad vy sami?

Kolik zbytečně vynaložené energie pro zlost a vztek vynaložíme,

abychom jeden druhého nenáviděli a mstili se. Kolik zbytečné energie

vložíme, abychom druhému ublížili. Kolik nápadů musíme vymyslet,

abychom druhého zahubili.

Laskavost, porozumnění, uctivost – k tomu není třeba tolik sil,
jako k nenávisti.

Zoufalstvím, strádáním a beznadějí trpí mnoho lidí z okolí
a ani o tom nevíme.

Posměšky, výčitky, zrady a lži. Je snad toto pravá tvář světa?
Nabídněte pomoc nuznému, poraďte bezradnému,
vytáhněte tonoucího, dejte skývu chleba hladovému.
Jen tak ulevíte své nemocné dušičce a zjistíte,
že žít ve vzájemné úctě je mnohem snazší,
než se přít o kdejakou hloupost.

Malichernostmi se zabýváme úplně zbytečně.
Do současných dní, necháváme vstoupit minulost
i s jejími nezdary, bolestmi a trápením.
Nechme minulost spát, tu přece nikdy ji nezměníme.
Snažme se změnit svou budoucnost k lepšímu a šťastnějšímu životu.
Jen tak dokážeme ctít a respektovat každého, kdo je byť jen trošičku „jiný“.

 

Tohle se mi prostě líbí

020914_0003_ConasebeMa31.jpg

020914_0003_ConasebeMa30.jpg

Ty střevíčky vážně nemají chybu. Leckteré ženské, ale i mužské srdíčko poskočí už jen při pohledu na ně. Je to tak? Vím že ano. Vysoké podpatky mají magickou moc.
Ženské nohy obuté v jehlových střevíčcích, každého upoutají svým luxusním vzhledem. Dámské třevíce skýtají nekonečné množství  jedinečného stylu elegance a neposledně i tisíceré druhy typyů a variací. Nesčetné množství nápadů, co do vzhledu i tvaru jehlových a klínových podpatků. Bohužel, tento druh skvělých designérských výtvorů u pánské obuvi slaví totální absenci. Snad i proto mnoho mužů chce vlastnit a chodit v dámské obuvi, ať už je s vysokým podpatkem či nikoli. Avšak ve většině případech se muži věnují výběru pouze podpatkové dámské obuvi. Muži mají také rádi jemné tvary a něžný vzhled svého obutí i oděvu. Stejně jako ženy.
Také jsem si všiml zvláštního jevu v mezilidských vztazích, lze-li to tak nazvat. Snad je to proto, že si ženy veškerého kulturního a civilizovaného světa, před několika desítkami let, vybojovaly rovnoprávnost k mužům. Sice ne všude to funguje na stejných principech, jako například v USA. Ženy z evropských zemí jsou mnohem pohodovější a tolerantnější, než ty americké. Neposílají soudní žaloby na muže kvůli mrknutí oka nebo pouhému ůsměvu.
Ovšem to, čeho jsem si všiml je, že v jednom jsou všechny ženy stejné. Mění se v karikatury ženské populace a pravost ženství je mužům nedostupná.
Pravé, něžné, jemné, voňavé a laskavé ženy (až na několik málo výjimek) jsou pryč v nevratné minulosti. Pánové, tak tohle mi je vážně líto a stýská se mi po tom. Dnes už prakticky vymizely ženské elementy z našich měst. Buď vypadají jako hadr na podlahu nebo se na nás dívají prázdným pohledem, protože jim hlavou letí kariéra a úspěch. Ovšemže, pokud opominu obrovské plakáty zpodobňující jakousi reklamu, z níž na nás s úsměvem hledí postava svěží a krásné mladé ženy, mnohonásobně graficky zretušované. Je velmi žensky oděná do sexy šatiček a obutá do lodiček, se závratně vysokými jehlami. Takovou ženu ve skutečnosti fakt nikdy – nikde nepotkáte.

Protože emancipované moderní ženy jsou:

  • chytré
  • podnikavé
  • kariérově zaměřené
  • unavené
  • agresivní
  • nepřístupné
  • sebestředné a sobecké
Tak snad právě díky tomuto současnému trendu, se jaksi pravá ženskost vytratila a objevil se tu nový dámský styl –

„OFFICE WOMEN“


Women office Women office_2 Women office_3

Co to znamená?


Při pohledu na ni, sice ženu vidíme, jelikož sice „jako“ žena vypadá, jen je oblečena do kalhotového kostýmku, okolo krku má někdy dokonce uvázanou kravatu a na nohách obuté většinou unisex-polobotky. Takováto žena působí naprosto asexuálně, není přitažlivá, svým zjevem nerozptyluje mužské kolegy a tak se může plně se svými kolegy věnovat práci a své kariéře. U nás tento jev zatím není tolik rozšířen, ale přesto jisté známky tohoto druhu, jsem už měl možnost zaznamenat. Ani běžné, pracující ženy z domácností, s rodinami nejsou o tolik pozadu. Při pohledu do jejich šatníku, lze vidět pouze trika, košile, svetry, kalhoty, bundy a prazvláštní vatelínové zimní kabáty. V botnících mají tenisky nebo mokasíny, v lepším případě polobotky na dvoucentimetrovém klínu. Takže se nelze divit mužům, že jim element ženskosti v jejich blízkosti naprosto chybí a tak se ho snaží vlastním způsobem nahradit jakýmsi pseudo-ženstvím. Obklopují se dámskými svršky, doplňky, obuví a možná i kosmetikou, parfémy. Dcery našich manželek nemají možnost vidět, jak má vypadat skutečná žena a jejich ženství postupně degeneruje. Elegantní ženu vidí to pouze v časopisech, ale o tom se domnívají, že takto vypadají pouze modelky na fotografiích a ve skutečnosti je to jinak. Naopak chlapci nevidíce jemnou a elegantní ženskost své matky a otcovu úctu vůči ženě, se uchylují k násilí na spolužačkách, protože se domnívají, že tak je to správné, že jim jsou rovné a to i v potyčkách a neshodách, stejně jako jejich chlapečtí kamarádi. Nezřídka jsem viděl, kdy chlapec na veřejnosti zbil dívku takovým hrubým způsobem, až mi mráz jezdil po zádech. Nebýt mého zásahu, nevím, jak by dívenka dopadla. Jen si to mohu domyslet, ale to nechci. Zde tedy vidíme, jak a kam se ubírá naše inteligentní a vyspělá společnost. Před sto lety, byly ženy dámamy a muži gentlemany. Dnes je to tak, že jsme si všichni rovni – ve svých pracovních úkolech, domácnostech a dokonce i při společné zábavě. Tak tedy proč, když jsme si tak moc rovni, proč tedy muži nemohou chodit v dámských lodičkách na jehlách? Vždyť přece ony chodí v pánských polobotkách, ale i oblečení. Takže se zamysleme sami nad sebou a pokusme se o kompromisní řešení. Kdo chce, ať životem kráčí v čem sám (sama) chce. Nehledejme problémy, které neexistují, nevytvářejme potíže, které ztrpčují život nám i jiným. Buďme k sobě tolerantní.

Proč ženy v kancelářích nevypadadají třeba takto?
Women in Office - WHY NOT?

Protože by to dopadlo asi takto.
Office women_OH, NOT!

Položím řečnickou otázku:

Pokud byste byli na úřadě a mohli si vybrat, který kostým na úřednici, by pro vás byl přijatelný pro vyřízení vaší záležitosti?
Berte v úvahu nejen sympatický vzhled postavy, obličeje a oblečení, ale i důvěryhodnost a profesionalitu, která by měla z úřednice vyzařovat.

 Sekretářky v akci_2 Sekretářky v akci
Takové úřednice bych chtěl opravdu na našich úřadech vidět a jednat s nimi

Pokud bych si opravdu mohl vybrat, řešil bych své úřední záležitosti s úřednicí v sukni, halence a lodičkách s jehlovými podpatky.


Proč?


Důvod je velmi prostý. K ženě-úřednici jsem otevřenější víc než k muži-úředníkovi, to za prvé. A za druhé, v přítomnosti hezky a žensky oblečené úřednice či jiné ženy, se cítím uvolněněji a jsem i v lepší náladě, i kdybych řešil velmi těžký problém. Cítil bych k této úřednici důvěru v její schopnost pomoci vyřešit moji záležitost.

Můj názor:

Je všeobecně známé, že oblečení o člověku mnohé vypovídá. Jestliže se setkáváte s člověkem oblečeným většinou do jednobarevného oděvu, zřejmě se jedná o osobu velmi zodpovědnou (přísnou nejen k sobě) a která nerada vybočuje ze svých zaběhnutých zvyklostí. Těžko ho dostanete do havajské košile. Naopak jedinec, hýřící barevným oblečením (za předpokladu jeho sladěnosti), půjde očividně o člověka veselého, zato s nižším smyslem pro zodpovědnost.

Black leather ankle boots  high heels

Kožené kotníkové kozačky s lehkým nádechem antiky

Tento styl a typ botiček, je mým oblíbeným druhem obutí. Věřím, že je i mnoho žen, které nad těmito střevíčky zalapají po dechu, zkontrolují hotovost své peněženky, popřípadě prověří akceschopnost peněžky patřící partnerovi. Nebudu se tajit tím, že kdykoli zahlédnu podobné botky ve výloze či prodejně, jsem naprosto ztracen. Moje vášeň mi zamezí přístup k rozumnému myšlení a začnu se chovat zcela automaticky. Jdu hned k těm nejkrásnějším jehlovkám, najdu svou velikost, usedám a zkouším. Neohlížím se na pohledy okolo jdoucích postav. V tu chvíli je mi všechno jedno. Všechno jde tak nějak stranou. Cítím se jako ve snu. Sice vím, co dělám, ale nedokážu do toho co dělám, nijak aktuálně rozumně zasáhnout. Procitám teprve až, když procházím dveřmi ven z prodejny. Pak mi docházejí veškeré dopady a důsledky mého jednání. Lehčí o 15 stovek, jdu se svěšenou hlavou domů. Ne, ani mne nenapadne boty vrátit. Doma je situace jiná. Okamžitě se hrnu do koupelny, kde následuje patřičné hygienické opatření nohou. Po vybalení bot, do nich vklouzávám a je mi v ten okamžik tak neskonale překrásně, že to jen málokdo pochopí. Snad jen stejně “postižení” jedinci. Tahle euforie a radost trvá zhruba měsíc. Denně jsem v nových lodičkách. Pak následuje procházka venku a zas je všechno ve starých kolejích. Opět doma chodím ve svých domácích klíncích nebo jehlových pantoflích (podle nálady).

Tak, jak si někdo ve stresové situaci kupuje a dlabe sladkosti, stejně se chovám i já. Nejím sice zákusky, zato utrácím horentní sumy za luxusní High Heels obuv. Pro sebe. Nezpovídám se nikomu, je mojí věcí, za co utratím svoje peníze. Jsem naprosto soběstačný a nezávislý.

High heels 6inch

Klasické lodičky s 15cm jehlovými podpatky
v lakovém provedení pastelových barev
a různých kombinacích

Já sám s tímto mám potíže. Nikdy jsem se netajil svou zamilovaností do dámských střevíčků s opravdu vysokými podpatky. Mám jich tolik, že naráz ani dvacet žen, tolik střevíčků nemá. Ne, odmítám názor, že jsem sběratel. To tedy nejsem. V mém životě Podpatková obuv jednoznačně má svoje místo. Pokud moje vášeň někomu vadí, je to pouze jeho problém. Nemohu za to, že spousta lidí se potýká s vlastní neschopností pochopit, že každý člověk má právo na svou individualitu.


020914_0003_ConasebeMa37.jpg Camel open toe high heels pumps Sexy sandálky s vázací stuhou

Red Stiletto High Heels

Look'n for my Fly Boy Red High Heels (Photo credit: Christina Saint Marche)

 Kterákoli žena, pokud o sebe patřičným způsobem pečuje, je vždy středem zájmu. Prostě se líbí, je sympatická a pokud jsou i její povahové vlastnosti příjemné, pak nemá problém s nikým a s ničím. Pokaždé se najde pomocná ruka, bez dlouhého škemrání. Dokonce i ženy okolo padesáti i šedesáti let, dokážou být velice svůdnými, pokud jejich péče o sebe je taková, jaká má být. Dnes už mají ženy tolik možností se „omlazovat“, že v mnoha případech nelze stoprocentně určit jejich, ani přibližný věk. Nemám na mysli radikální řešení plastických úprav obličeje i těla, v dnešní době tolik moderní. Úpně stačí běžná, zato pravidelná strava, ovoce, zelenina, dostatek přijímaných tekutin, klidné prostředí domova, přiměřený odpočinek a relaxace v podobě procházek, sportu, popřípadě lehčí práce na zahrádce.

Co by muži byli bez sympatických, krásných, milých, elegantních a uctivých partnerek? Co by byly ženy, bez citlivých, vnímavých, chápajících a silných mužů? Těžko říct. Ať už máme technologii, možnosti nebo kamarády/ky, pokud nemáme svůj protějšek – partnera/ku, život nemá podstatu smysluplnosti. Pomalu strádáme nejen na duši a mysli, ale chřadne i srdce a mozek. Co na tom ,že občas přeběhne smršť hádek a nesouladu. Pokud máme opravdu někoho rádi a cítíme k němu úctu, pak nemůže existovat situace, která by zničila tuto láskyplnou vazbu. Možná za pár let nám bude dělat společnost robotický humanoid. No prostě elektronický pes s lidskou tváří, tělem a některými lidskými vlastnostmi. Jenže robot neporadí, nepomůže, nepohladí, nerozveselí ani nepotěší tak, jak to umí pouze člověk.

 

 

 

 

 

 

 

... a váš názor? Určitě máte něco, co byste k tomu chtěli říct. (https://highheelsexpert.wordpress.com/2015/11/08/jak-napsat-komentar/)

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s