Jak se naučit chodit v lodičkách s jehlovými podpatky II.

Překlad, doplnění a korektura textu z: http://www.wikihow.com/Walk-in-Stilettos s použitím původních doprovodných obrázků.

Obuv s jehlovými podpatky rozhodně není a možná ani nebude vaší každodenní (celodenní) obuví, ale přesto se stanou nutnou součástí vašich botníků a doplňků elegantního oblečení při různých formálních akcí, ať už z vaší vlastní vůle nebo ne.

Lodičky na vyšší platformě s otevřenou špičkou 

Chůze na jehlových podpatcích může být náročný, někdy i bolestivý zážitek pro podpatkovou začátečnici a často dokáže pořádně i potrápit – ale nebojte se, váš půvab a přirozenost se nevyhnutelně projeví, pokud toto v sobě máte. Vše co potřebujete, je jen tento malý průvodce o sedmi bodech a chuť nebo touhu zvládnout něco, co vám může být ku prospěchu. Postupujte podle pokynů níže a dozvíte se, jak chodit na jehlových podpatcích. Přijdete na to, že se nejedná o nic složitého nebo náročného a že je možné se všechno naučit.

1.

Výběr střevíčků

Vyberte si slušný pár lodiček s jehlovými podpatky ke koupi. Pro první kroky jsou nejvhodnější právě klasické plné lodičky na podpatku případně i kozačky, protože jsou pevné, stabilní a nohu obepínají po celém obvodu. Vyvarujte se nákupu levných bot, protože díky špatné kvalitě zpracování i použitého materiálu, mají sklon k rychlému opotřebení, ale i ke zničení zdravých nohou. I přes mnohdy velmi hezký vzhled nevynikají stabilitou ani potřebnou pevností, jako je tomu u kvalitní obuvi zavedených známých výrobců. Kromě toho, levné boty na podpatku mohou být neuvěřitelně nepříjemné, což je to poslední, co chcete, když v nich chcete nebo budete muset chodit celý den. Při chůzi na jehlových podpatcích, existuje několik klíčových záležitostí, které musíte kontrolovat, abyste minimalizovaly případnou a možnou bolest, eventuálně předejít úrazu.


  • Zkontrolujte usazení paty v patní části střevíce. Neměly by tlačit v žádné části a to ani při pouhém postoji natož při chůzi. I sebemenší problém s velikostí či šíří střevíčku se zhoršuje s každou další v nich strávenou hodinou – nejen při chůzi. Sebemenší tlak na libovolném místě v botě (v oblasti prstů nebo paty) se po určité době natolik zvýrazní, že vnímaná bolest se stane zcela nesnesitelnou. Palčivá bolest je známkou a důkazem špatně zvoleného výběru velikosti nebo dokonce modelu. Bolestivé otlaky mohou způsobit i obyčejné vnitřní švy, které má každá bota. Proto i tomuto věnujte při výběru potřebnou pozornost. Nejvhodnějším modelem jsou velmi oblíbené a pořád aktuální klasické lodičky bez ozdobných prvků a švů. Výhoda takovýchto lodiček spočívá v tom, že z módy nikdy nevyjdou a s ohledem na jejich barvu se hodí prakticky ke všemu, co nabízí váš osobní šatník.


  • Posuďte šířku podpatku. Pro začátek by neměl být příliš úzký. Příliš tenká jehla je pro váš nácvik nevhodná už kvůli tomu, že svoje snažení budete provádět v domácím prostředí a asi si nechcete zničit podlahu ostrými jehlami. A také příliš tenká jehla pro začátek neposkytuje při chůzi jistotu stability.
    Pokud je pata v botě sevřená a někde tlačí, lze toto odstranit nebo alespoň omezit na snesitelnou úroveň speciálními gelovými vložkami. Jehlový podpatek by měl být sám o sobě dosti pevný a vyztužený. Plastové patníčky je možné nahradit pohodlnějšími gumovými, které chůzi zpříjemní tím, že ztlumí rázy (odpruží) na paty a nohy celkově.


  • Zkontrolujte usazení paty na podpatku, včetně klenby chodidla. V ideálním případě je chodidlo i pata uprostřed střevíce ve smyslu podélné osy. Klenutí chodidla v botě spočívá tak, že má oporu po celé své délce.


  • Dalším důležitým kritériem je již zmíněná správná volba velikosti i šíře střevíčků. Proto je velmi důležité už v prodejně vyloučit nesprávnou velikost tím, že si odzkoušíte obě boty současně a pár minut se v nich po prodejně budete procházet. Jen tak zjistíte, zda boty tlačí nebo ne. Je nutné si uvědomit, jak dlouho ve střevíčkách budete denně chodit, případně k jaké příležitosti je hodláte mít. Moudré je navštívit prodejnu v odpoledních hodinách, kdy už máte za sebou ranní  a dopolední aktivitu a nohy jsou už poněkud unavené, v mnoha případech i lehce opuchlé.


2.

Nácvik

Při nácviku chůze postupujte opatrně. Čím vyšší podpatek, tím menší stabilitu budete mít, čímž je větší pravděpodobnost pádu.

  • Pokud nejste obeznámena s chůzí na vysokých podpatcích a nemáte zkušenosti tohoto druhu, je vhodné (což doporučuji) mít podpatky nižší. Tzn. začít tak na pěti až šesti centimetrových podpatcích s ohledem na vaši velikost nohou. Čím delší chodidlo máte, tím může podpatek být vyšší.
    Příklad: pouze orientačně
    Vel. 36 – 38 = 5cm
    Vel. 39 – 40 = 6cm
    Vel. 41 – více = 6,5 – 7 cm

Následně po zvládnutí návyku na podpatky (čistě individuální) je možné tyto zvyšovat o 1cm až 1,5 cm – avšak ne více!


  • Vhodné je také zvážit i tzv. STREČINGOVÉ CVIČENÍ kdykoli, před obutím lodiček s vysokými podpatky. Tímto způsobem dáváte nohám možnost se procvičit, protáhnout, ale i zahřání zlepšeným prokrvením. Protáhněte všechny svaly v chodidlech, procvičte kotníky – rozpohybujte je.


3.

Začínáme

Začněte tím, že se na jehlových podpatcích volně a bez křeče postavíte. V tomto postoji dejte nohám čas k tomu, aby si přivykly na nový postoj, kdy je pata o mnoho výše než špička – prsty.

  • Postoj můžete střídat i s usednutím na židli. Sedněte si a po chvíli opět vstaňte. Pravděpodobně nebudete chtít po celou dobu nečinně jen stát.  Aby to tedy nebylo zdánlivě bezúčelné, můžete při tom vykonávat nějakou činnost, při níž nemusíte udělat ani krok. Vhodné je trénovat kupříkladu při mytí nádobí nebo žehlení, kdy opravdu pouze stojíte na jednom místě. A opět, čas na přivyknutí je také individuální a nelze to uspěchat, či dokonce vynechat.


  • Vhodným pomocníkem může být zrcadlo, v němž máte možnost sledovat korigovat svůj postoj na podpatcích. Přičemž sledujte a kontrolujte vzpřímenost celé postavy i propnutí kolen. Nebuďte v křeči, uvolněte se. Avšak neustále zůstaňte vzpřímené. Shrbená a zkroucená záda nevypadají hezky a navíc po chvíli začnou díky nepřirozenému – shrbenému postoji i bolet. Vypněte hruď, poněkud zatáhněte bříško a zpevněte (stahněte) zadeček. Tím vytvoříte jakousi formu – šablonu, na kterou si musíte zvyknout a dodržet ji i při chůzi. Není to jednoduché, ale při správném nácviku lze toto zvládnout naprosto dokonale. Časem na to přijdete samy a nacvičený základ vložíte do vaší osobní – specifické chůze.


  • Vyvarujte se kluzkým podlahovým povrchům kvůli případnému smeknutí nebo dokonce uklouznutí. Ani koberce s dlouhým vlasem – chlupem nejsou dobrým povrchem pro nácvik. Na kluzké podlaze se podpatek může nečekaně podsmeknout nebo uvíznout v dlouhém chlupu koberce. Nejvhodnější povrch k nácviku je třeba betonová podlaha (v garáži), případně dřevěná podlaha nebo v nejkrajnějším případě i tvrdý hladký koberec.


4.

První krůčky

Vaše první kroky na podpatcích procvičujte v soukromí domova nebo v nějakém kursu, kde se chůzi na podpatcích učí více žen. Dohled vyučující lektorky a podpora ostatních účastnic je dobrou i vhodnou pomůckou. Avšak domácí prostředí bude pro mnohé z vás tím nejlepším řešením. Ke cvičení používejte kontrolu v zrcadle. Kráčejte přímo k němu. Pokud máte možnost, postavte dvě zrcadla proti sobě a přecházejte od jednoho k druhému, přičemž pozorně sledujte každičký krok. Kontrolujte držení těla i rovnováhy.

  • Každý krok by měl být v tomto stylu. Z klidného postoje udělejte první krok tak, že vykročíte (libovolnou nohou) vpřed a přitom se musíte snažit položit na zem celé chodidlo – resp. podpatek i špičku střevíce najednou. Přípustný je i styl pata – špička, ovšem tak, aby celá váha při položení podpatku na zem, na něm nespočívala. Tu musíte přenést teprve až když se střevíc celou plochou (špicí i podpatkem) dotýká podlahy.
    Dobré je vědět i to, že čím budou podpatky vyšší, tím více se osa rovnováhy posune vpřed. Tím dochází k chybnému postoji –  předklonu, což se budete snažit kompenzovat pokrčenými koleny. To je špatně. Páteř musí být vzpřímená a kolena propnutá. K tomu pomáhá vzpřímené držení hlavy, vtažení bříška a vypnutí hrudníku. I když to zdánlivě může působit nelogicky, postoj má být fixovaný a přesto pořád uvolněný. Naučit se to lze. V případě pocitu křečového stažení celého těla, udělejte několik uvolňovacích cviků, dejte si pauzu a třeba po půlhodince pokračujte dál.


  • Vysoké podpatky do jisté míry narušují rovnováhu i stabilitu těla, proto se snažte svůj postoj vyvážit tak, abyste nebyly v předklonu a také abyste nepadaly vzad. Stůjte rovně, vnitřní stélku v botě musíte svými chodidly vnímat – „cítit“. Naučte se uvolnit chodidla tak, aby tomu tak bylo. Pokud to nejde, nemáte správně anatomicky tvarované střevíčky pro vaše chodidla.


  • Dlouhé kroky nutí nejdříve došlapovat a váhu přenášet především na podpatek – což je také špatně. Krátké kroky cca 1 – 1,5 délky vašich střevíců na podpatku jsou nejlepší. Tělesná váha by měla především spočívat na celém chodidle a ne pouze na patě nebo špičce (prstech) a to v jakékoli fázi kroku. Nepokládejte patu jedné nohy před špičku nohy druhé. Dbejte, abyste nohy pokládaly tak, jako byste šly po rovné čáře a levou nohou dokročte na levou stranu pomyslné čáry a pravou nohu stejně jen vpravo. Mezera mezi kotníky při chůzi by měla být minimální tj. 0,0 – 1 cm maximálně. Při chůzi se nedívejte dolů přímo na nohy, ale před sebe. Díváním se na špičky bot si znemožňujete kontrolu terénu před vámi (při procházkách venku). Hlavu mějte vzpřímenou a pouze očima sledujte, co máte před sebou. Nehrbte se. Používáte-li zrcadlo, dívejte se do něj. Osy špiček střevíčků musí být rovnoběžné, nesmí směřovat k sobě nebo příliš od sebe. Jistý odklon špiček od sebe je možný v souvislosti vaší kosterní a svalové stavby dolních končetin. Jakákoli odchylka se dá učením zvládnout. Vzhledově nejhorší je, když špičky směřují k sobě. Díky zrcadlu se tohoto špatného návyku můžete zbavit.


5.

Změna povrchu plochy

Jakmile jste zvládly všechno z předešlých odstavců, jste téměř připraveny vyzkoušet venkovní povrchový standart českých chodníků a ulic, případně i pěšinek vyšlapaných v trávě mezi paneláky. Prozatím si v domácím prostředí nebo tam, kde jste dosud nacvičovaly první krůčky, kroky a posléze i chůzi na jehlových podpatcích, vyzkoušejte i jiné povrchy, které vám tyto prostory poskytují. Koberce, keramická dlažba, schody, zámková dlažba před garáží či domem kde bydlíte apod., abyste věděly a získaly zkušenosti s tím, jak se takovými to povrchy vyrovnat a „poprat“. Pokud si nejste jisté a terén před vámi je hrbolatý nebo nezpevněný (štěrkový, pískový posyp nebo měkké travnaté plochy), pokud možno se mu vyhněte. V případě, že to nelze, kráčejte tímto terénem pouze na špičkách. Nedošlapujte na podpatky – paty. Na špičkách budete mít pořád kontrolu nad každým krokem, který uděláte.


  • Chůze mimo rovný a hladký povrch je žádoucí nácvik pro váš budoucí pohyb ve venkovním prostředí, kde se s hladkou plochou jen těžko setkáte – s výjimkou obrovských obchodních center a Hyper – Super marketů. Pro zvýšení účelovosti domácího nácviku si můžete vyzkoušet v ruce přenášet různé předměty. Knihami počínaje a kávou či čajem na podšálku konče. Tím simulujete případné nošení kabelky, nákupů a jiných předmětů. Přijdete na to, jak se vypořádat se vzpřímeným držením těla a vyrovnáváním rovnováhy zároveň. Kontrolujte držení těla a provádějte korekci – opravu, pokud to je nutné.

6.

Procházka venku

Získejte první zkušenosti s venkovními upravenými i neupravenými betonovými chodníky, štěrkem a dalšími možnými veřejnými plochami. Přijdete na to, že některým plochám, jako například trávníkům, je lepší se vyhnout a obejít, anebo se naučit nad nimi „plachtit“ na špičkách, což není úplně jednoduché a naučit se to, je poměrně tvrdá práce. Lepším řešením je se takovýmto plochám zcela vyhnout. Avšak někdy to nejde, takže je dobré abyste i na tuto možnost byly připravené.


  • Soustředěnost a pozornost vyžadují především dlažební kostky, ocelové rošty, trávníky, vymleté výmoly na chodnících a všemožné pěšinky.
  • Schody vyžadují zvláštní pozornost i dovednost. Do schodů vystupujte tak, že položíte na schod pouze špici střevíčku (nohy), ale podpatek musí zůstat ve volném prostoru mimo schod. Při sestupování dolů po schodišti, kráčejte bokem a o schod níže dávejte jen tu nohu, kterou máte ve směru sestupování po schodišti dolů. Na schod níže pokládejte najednou celou plochu chodidla. Přesněji, jste-li otočená levým bokem vpřed, dávejte o schod níže levou nohu a pravou pouze přikročujte k levé. Přičemž se neustále přidržujte zábradlí, pokud tam nějaké je.

7.

Zúčastněte se párty, buďte na jehlových podpatcích a užívejte si

Věnovaly jste spoustu práce, trpělivosti i úsilí se naučit chodit na vysokých jehlových podpatcích a nyní je čas vyrazit ven za nějakou zábavou, společenskou akci či párty s vašimi známými.


  • Poměrně dobrým nápadem je přijít na párty v pohodlné přesto elegantní obuvi s nižším podpatkem a s sebou mít připravené v tašce či kabele super jehlovky. Na párty se nepozorovaně přezujte. Pokud netančíte, zůstaňte v pohodlných botkách a jen před tancem se přezujte. Po tanci se zas můžete vklouznout do pohodlí. To platí i pro případnou výzvu k procházce na terasu či do zářivě osvětleného parčíku.
  • Malý plátěný pytlík obsahující a diskrétně skrývající pártyové nebo náhradní střevíčky je velmi moudré řešení i volba.

 

 

 

 

Me 2013

 

 

2 responses to “Jak se naučit chodit v lodičkách s jehlovými podpatky II.

  1. Pingback: Nehrb se – na vysokých podpatcích mít eleganci a styl, je umění | High_Heels_expert

  2. Pingback: Pro tatínky dcer | High_Heels_expert

... a váš názor? Určitě máte něco, co byste k tomu chtěli říct. (https://highheelsexpert.wordpress.com/2015/11/08/jak-napsat-komentar/)

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s