Špičaté střevíčky s jehlovými podpatky

Lodičky a kozačky s ostrou špicí

Black stiletto heels

Lodičky s opravdu ostrou a dlouhou špicí.
Celodenní chození v těchto lodičkách není vhodné.
Přestože jsou skutečně moc hezké.

Nemám tušení, jak komu, ale kdybych měl naprosto upřímně sám za sebe říct – Lodičky nebo kozačky s ostrými špičkami se mi hodně líbí. Jejich špičaté provedení je velice sexy s naprosto jedinečným vzhledem. Ovšem moje zkušenosti s nošením těchto krásných střevíčků, je už poněkud ponuřejší – bohužel. Při výšce jehlových (v podstatě libovolných) podpatků nad 5cm, jsou prsty vtlačovány vahou celého těla do špičky v botě. O to víc, čím je pokožka chodidel sušší, potažmo pokud jsou nohy v silonkách. Po hodině ve špičatých lodičkách máte pocit, že prsty vašich nohou jsou ve svěráku, který se neustále dotahuje a to každým dalším krokem víc a víc. Pak už vás nezajímá krása lodiček ani ladnost chůze. Zabýváte se myšlenkou, kde a do čeho se přezout nebo, jak se co nejrychleji dostat domů. Začínáte litovat, že jste si takové boty vůbec pořídila. Po šťastném návratu domů, přestože utrmácená, bolavá a s uplakanýma očima, nemáte to srdce, abyste střevíčky vyhodila. Takže s nimi jen smýknete do nejspodnější police v botníku rozhodnuta, že tyhle lodičky už nikdy na nohy nevemete.

Připomíná vám to něco? Zažila jste něco podobného? To, o čem tu píšu, vychází nejen z mých vlastních zkušeností, ale i ze zkušeností jiných žen. I když špičaté lodičky jsou fakt moc krásné, při špatně zvolené velikosti a výšce podpatku, se takové botičky dají přirovnat ke „ŠPANĚLSKÉ BOTĚ“ (středověký mučící nástroj v podobě boty s ostrými trny dovnitř). Chůze v nich je utrpením už po několika minutách, pakliže máte silonky. Tento nepříjemný jev lze skoro úplně odstranit Celý příspěvek

Projdi se v mých botách

se obvykle říká v situacích, kdy chceme někomu sdělit, že to nemáme zrovna jednoduché a touto větičkou, dáváme možnost dotyčnému, aby si jednou zkusil to, čím se my zabýváme denně. Žádný člověk to nemá lehké. Ať už ve svém zaměstnání, nebo v rodině, či dokonce v životě celkově. Každého z nás čas od času potkávají nesnáze, kterým musíme čelit a je jich o to víc, čím více jsme laxní vůči světu i životu. Neberme život na lehkou váhu, nechovejme se lehkomyslně a nekomplikujme zbytečně svým chováním životy druhých. Nedávno jsem vysvětloval jedné pubertální dívence, že život není jednoduchý, přestože navenek to u některých lidí tak může vypadat. Za pohodlným životem je spousta práce, snahy a všelijaké činnosti. Svou vlastní pílí, svýma vlastníma rukama, svou vlastní hlavou, určujeme výšku standartu toho, jak a kde budeme dál žít. Čím lepší život chceme mít, tím víc musíme vynaložit práce, snahy i energie. To, co vypadá jednoduše, jednoduché být zrovna nemusí. Mnohdy vlastně ani není.

Takže. Když za mnou přijde nějaký fňukálek, případně fňukna a začne si stěžovat na svůj utrápený život. Brečí, jak ho nikdo nemá rád, jak je těžké udržet vlastní existenci, otvírá se mi kudla v kapse, pění mi krev a zlostná slova se mi derou z úst ven. Nestěžuj si, že máš špatně. Co vlastně děláš pro to, aby ses měl líp? Podívej, já mám dvě a někdy i tři zaměstnání a to jen proto, abych se měl tak, jak se mám nejen dnes, ale i zítra. Myslím na svou vlastní budoucnost, spořím si na dobu, kdy už nebudu schopen pracovat. Nehodlám se spoléhat na tzv. státní balíčky penzijního zajištění občanů. Protože to, co bych si naspořil do nějaké společné kapsy našeho státu, mi kdykoli a kdokoli může sebrat a pak, až budu peníze potřebovat se dozvím, že i přes svoje mnoholeté spoření a ukládání těžce vydřených peněz, na tom účtu není nic, protože se ve vládě usnesli a rozhodli, že tyto penzijní fondy použijí na jiný účel, než k jakému byly původně určeny. Legální a zákonná krádež za bílého dne.  Už několikrát se to stalo a pořád se ještě nikdy nikdo spravedlnosti nedovolal. Takže svůj vlastní pot, konvertovaný na peníze, mám uložen v podobě, která se nemění ani vlivem inflace, nebo krize a která nemá s Českou politikou ani republikou nic společného. Zajištěnou budoucnost mám na 150%. Chovám se stejně, jako se chovají vládní představitelé tohoto státu. Pouze rozdíl je v tom, že já nikoho neokrádám. Nechtějte vědět, kolik českých politiků má ulité peníze  v cizině v nějakých těch finančních listinách atp.

Co jste dosud

nevěděli se dozvíte tady a pokud už toho víte tolik, že byste mohli svoje postřehy, poznatky a zkušenosti publikovat, udělejte to třeba teď a tady. Možná máte teorii, která se přečtením některých mých názorů, jenom potvrdí a budete to sdělit ostatním, kteří mají dosud zkreslené nebo neúplné informace.

Celý příspěvek